Výroba>> Broušení a povrchová úprava


Broušení a povrchová úprava


Pokud je nástroj pěkně vybroušený a zbavený všech záděr a hrubostí po opracování a je dokončené jemné broušení, je na řadě nanesení laku nebo oleje, i dle vlastního výběru. Předem bych chtěl říct, že v průběhu let jsem zkusil vřadu laků, lazur, olejů, vše v rámci získávání zkušeností s bází toho kterého materiálu. Ať už to byly nitrocelulózové, akryláty nebo syntetiky, s přídavkem olejů nebo včelího vosku a nebo i jen právě olej či vosk samotný atd. Zkoušel jsem nanášet jak stříkáním, tak i samozřejmě štětcem či zalešťováním (olej). Jednou jsem se pokusil dokonce nástroj (po inspiraci jedním australanem - Aboriginem) i v laku máčet. Ale rychle jsem od toho upustil! :) Tolik spotřebovaného a částečně znehodnoceného laku jsem po hromadě ještě neviděl :))) Faktem je, že jsem se v tomto směru pěkně "vyřádil" a v zásadě jsem přístupný všemu novému, objeví-li se něco opravdu zajímavého. Své nástroje, po různých experimentech, však upravuji takto: V některých případech jako první nanesu slabou vrstvu speciálního oleje. Má tu dobrou vlastnost, že krásně zvýrazní přirozenou kresbu a barvu dřeviny a i odstíny případných mořidel. Takto se chová ještě i syntetický, (např tzv. lodní) lak, nebo také vosk, ale zůstává delší dobu mastný (problém s případným vrstvením dalších laků na jiné bázi) a nabaluje na sebe kdejakou nečistotu. Po zaschnutí nástroj jemně přebrousím a překryji několikami vrstvami tvrdého a 100% polyuretanového laku (na této bázi se vyrábí valná většina parketových laků s vysokou otěruodolností)). Svými vlastnostmi a celkem značnou odolností proti oděru je ideální variantou pro povrch nástroje. Právě protože při transportování, kterému se snad žádné didgeridoo nevyhne, utrpí různé rány a škrábance, je na místě dobré ošetření. Za zmíňku též stojí fakt, že tento polyuretanový lak obsahuje pouze minimum rozpoštědel (oproti lakům a olejům na syntetické bázi) a zdá se ideálním řešením pro dechový nástroj.

Samozřejmě, že vrstvení laků nebo olejů se také odvíjí od toho, jak dřevo moc do sebe lak přijímá, vstřebává. A to může být mnohdy různé. Na přání však povrch nástroje mohu upravit jakkoliv. Například esteticky zajímavým speciálním (tyxotropním) syntetickým gelem, který nestéká a plynule a rovnoměrně se na povrchu rozprostře. Už po dvou vrstvách didgeridoo vypadá jako zalité do skla. Jeden svůj osobní nástroj, jsem si takto pro zajímavost upravil. Nebo také různými oleji, např fermeží (lněný olej s přidáním sušidel), napouštěcími parketovými oleji, uretanalkydovými oleji či laky atd. V tomto smyslu snad za zmínku stojí fakt, jak jsem si vypozoroval, že se tloušťkou a množstvím vrstev u toho kterého nástroje trochu mění zvukové vlastnosti. Bratr mého kamaráda je houslař a používá k povrch. úpravě houslí lak, který absolutně perfektně vytvrdne a dá tím vyniknout zvuk. brilantnosti nástroje. Housle jsou sice svou konstrukcí odlišný nástroj, nicméně v principu dochází taktéž k rozvibrování hotového těla nástroje jako u didgeridoo, jen zde k tomu nedochází pomocí chvění vzduchového objemu - sloupce, jako u didgeridoo, ale strunamy. Chci říct, že běžně dostupné laky a lazury nebo i oleje, mohou při přílišném vrstvení působit jako tlumič, nebo "měnič" základního zvukového zabarvení nástroje. Jedná se sice o jemnější zvukové odlišnosti ale vytrénované ucho může při porovnání rozdíl zaznamenat. Záleží tedy do jisté míry na kvalitě použitého materiálu a zejména síly nanesené vrstvy. Ale přístupy jsou různé :) Vzpomínám si, jak nám před lety na jedné akci s kamarádem jeden bílý Australan (příležitostný výrobce) vysvětloval, že své eukalypt. didge ponoří přes noc do vany s jakousi směsí akrylátového lepidla a laku a po té nechá okapat. Na naše otázky ohledně nějakých dalších případných problémů s prasklinami či se změnami akustiky takto ošetřeného didgeridoo, odpovídal už jen: " No problem" :))) Tím vůbec nechci říct, že to je špatně. Jen si při tom vzpomenu na Jana Wericha jak v jedné své povídce říká: "Jó, jó – každej sme ňákej" :) V zásadě jsem se tedy snažil skloubit v povrchové úpravě didgeridoo: trvanlivost ošetření, estetiku a pokud možno co největší nezávadnost pro zdraví člověka. Totiž syntetické laky obsahují vysoké procento rozpoušťedel, epoxidové nátěry např i formaldehyd, tzv. parketové oleje na "přírodní bázi", jak je většinou prezentováno a jsou udávané jako "čistě přírodní", obsahují tzv. sikativa, sušidla což není nic jiného než další těkavé a v přírodě se přirozeně nevyskytující látky, urychlující zafixování vrstvy oleje na povrchu. Takže přírodní báze skutečně na počátku byla (smotný olej), ale kvůli vysychání a konečnému ustálení kontaktní plochy, byly přidány další látky. Nicméně pro valnou většinu lidí po zaschnutí nehrozí žádné větší nebezpečí při styku se syntetickými obsahy zmíněných laků a olejů. Uvádím to i zdůvodu určité představy lidí kteří chtěli nástroj ode mne s čistě "přírodním ošetřením" jak povrchu, tak i dutiny některým olejem. Také jsem již obdržel za léta výroby několik požadavků na co nejméně agresivní složení laku nástroje, zejména v kontaktním místě se rty - u náustku. Proto i užívám akrylové, vodou ředitelné materiály, neboť organických rozpouštědel a dalších přídavků na chem. bázi obsahují obecně méně, než výše zmíněné  oleje a laky a přitom vynikají vysokou odolností na opotřebení. Zmíněný akryl je tedy pro mne dobrou a kvalitní střední cestou. Pro hedvábný (ani příliš lesklý nebo příliš matový) vzhed povrchu nástroje používám laky s polomatným efektem, zaručujícím ideální optické vykreslení zajímavé kresby dřeviny.

 

brouseni



Související články

© by Didgeridoo-art.cz | programming by ProgDan Soft | contact@progdansoft.com