Výroba>> Tvrdost dřevin a zvuk didgeridoo

Tvrdost dřevin a zvuk didgeridoo

Dřevo, jeho hustota a potažmo tvrdost, má nesmazatelný vliv na výsledný zvukový charakter, zabarvení každého didgeridoo. V následujícím příspěvku jsou zkráceně, v hlavních bodech, načrtnuty vlastnosti dřevin užívaných při výrobě, ve vztahu k dutině  samotného didgeridoo, které mají na výsledný zvukový projev zásadní vliv.

Dřeviny jsou řazeny přibližně podle své tvrdosti a také houževnatosti do třech skupin a stejně tak očíslovány. Řazení vychází čistě z vlastních kontaktů s uvedenými dřevinami a může se lišit s některým oficiálním hodnocením:

A                                                            
1. Jasan, Habr, Akát 
2. Tis, Buk, Dub, Jabloň, Švestka, Hloh
3. Hrušeň, Javor jasanolistý, Třešeň, Jilm

B
1. Jeřáb, Líska,                                    
2. Javor, Ořešák, Bříza,Bezinka

C
1. Jíva, Olše, Osika
2. Topol, Vrba, Kaštan, Lípa

S každým výše uvedeným dřevem jsem měl již možnost se při výrobě didgeridoo setkat a pozorovat, jak  zvukově reaguje a do jaké míry je jeho tvrdost rozhodující na výsledný zvuk nástroje. Zkráceně by se dalo říct, že pokud je didgeridoo, co se týče průkaznosti hráčských technik, kvalitní (snadné přefuky, dobrá reakce na bránici, ostrost vyšších tónů, atd.), tak potom ho tvrdší dřevina, jako třeba habr nebo jasan, posouvá na pomyslném kvalitativním a tedy i cenovém žebříčku výše a vlastně utváří jeho základní zvukový ráz – zvuk je čistý, bohatý na alikvotní tóny, dobře reaguje na hlas. . . . I když zkušenost mi ukázala, že prostě jen tvrdost materiálu dobré didgeridoo nedělá. Léta jsem používal, pro jeho dobré zvuk. vlastnosti, lipové výškové didgeridoo a dodnes mám ve sbírce svých osobních nástrojů jívu v C#, na kterou stále občas hraji, a dost hráčů bylo překvapeno brilantností tónu u tak měkké dřeviny...  

Trochu bych zde ještě vyzdvihl Jasan. Tato dřevina, spíše než tvrdostí (i když jde o velmi tvrdé dřevo), vyniká svou pružností a houževnatostí (bezkonkurenční jsou jasanové násady). Např. obecně při velmi slabých stěnách nástroje, rezonuje a zvukové nuance jednotlivých hráčských technik přenáší, dle mého, o něco čistěji, věrněji než třeba Dub, Buk... Se zvukem je to obdobné jako s pohybem, čím pružnější a houževnatější dřevo, tím donese, např. jasanový luk, šíp na větší vzdálenost. I proto byli v minulosti (před rozvojem moderních tech.) luky z tohoto dřeva velmi oblíbené (zejména histor. Anglie). A u zvuku se to potvrzuje obdobně. Jen nejde o vzdálenost, ale o zvukové vyjádření nástroje jako je didgeridoo, kterému pružnost a houževnatost jasanu propůjčuje velmi dobré zvukové vlastnosti. Ale pokud třeba jasanové didgeridoo obdaříte např. mohutnějším rezonátorem, tak vás také event. slyší na větší vzdálenost:). Kdo by tedy toužil po nástroji s krásnou vibrací, dlouhým dozvukem a vůbec čistým tónem, mohu Jasan pouze doporučit, zde se totiž jeho vlastnosti nejlépe ukáží. Jasan se též používá při výrobě strunných nástrojů a někdy se mu také říká "hudební dřevo". Obdobně jsem podobné vlastnosti (mimořádná pružnost) zaznamenal ještě u Tisu, i když ten postrádá tvrdost jakou má právě jasanové dřevo. Spolu s Habrem a Akátem je Jasan  (na základě dlouholetých, vlastních zkušeností) top materiálem pro výrobu koncertních didgeridoo v Evropě a  u většiny tónin je, v jistém smyslu, zvukovou konkurencí velmi tvrdých dřevin jako je Eukalyptus nebo některé jihoamerické  dřeviny - snad vyjma Ebenu, který je tak tvrdý a těžký, že ani neplave:).

Jednou z těch tvrdších a zajímavých dřevin u nás je např i Hloh. Nicméně z hlediska výroby didgeridoo je to velmi problematická dřevina. Roste velmi pomalu, "trpí" různými anomáliemi v samotném dřevě (vyjímkou není vrostlá kůra až třeba k samotnému jádru kmene) a málokdy má ideální velikost a tvar. Je tedy  určitou vzácností najít dostatečně veliký kmen a poté ho dobře usušit. Vypozoroval jsem také značnou, na prostředí k růstu závislou proměnlivost ve výsledné tvrdosti a tedy hustotě usušeného Hlohu, což je nemalý problém. To platí pro každou dřevinu, nicméně Hloh se mi jeví k tomto smyslu více náchylný. Stejně třeba jeřabina má opačný efekt - po usušení se zdá v poměru jiným dřevům, tvrdší. Při schnutí dřeva Hlohu dochází k značnému pnutí a je tedy nutné volit velmi pomalé, fázované vysušování. O to unikátnější je však zvuk z této dřeviny, pokud letní dřevo, dík ne příliš dobré půdě a třeba i horším vnějším podmínkám (ohýbání, celková zátěž celé masy stromku) nenabývá tak rychle a se zimním, hustším přírustkem dřeviny, je v ideálním, "zvukovém" poměru. Protože právě jeho (zimní přírústek dřevní hmoty) hustota s tvrdostí, propůjčí hlohovému didgeridoo to nejlepší možné zvukové zabarvení. V tomto hodnocení pak ihned vedle Hlohu stojí Dub nebo Buk, které je již možné sehnat v lepších rozměrech a při sušení nemá takové destruktivní tendence jako právě Hloh. I když např. takový Zimostráz je, dle dostupných pramenů, ještě tvrdší. Toto dřevo se užívá i k výrobě klarinetů a pravděpodobně je nejtvrdší evropskou dřevinou vůbec. Nicméně vzhledem k výrobě didgeridoo, jak jsem u pár exemplářů mohl vidět, je ale Zimostráz spíše keř než strom a tedy není pro výrobu didgeridoo moc vhodný. Z hlediska tvrdosti té které dřeviny je také však důležité a mnohdy rozhodující, kde strom roste, na jakém podloží, jak je starý a jaké má další vnější podmínky pro růst (nadmořská výška, dostupná vlhkost. . . ), protože vnější prostředí zde velmi rozhoduje a utváří konečný ráz té které dřeviny. Porovnával jsem např. rychle narostlý nálet Lípy, především dík výživnější půdě starého kompostu. Tento lipový nálet byl značně měkčí oproti svému dospělému vzrostlému protějšku, který rostl spíše na chudší půdě a hlavně déle, rozdíl byl opravdu znatelný již při obrábění a poté i zvukově. Prostě ani Lípa není jako Lípa:). Je nutné si uvědomit, že tvrdost každého dřeva může mít dík podmínkám růstu proměnlivé parametry (tvrdost, váha, houževnatost), není to kov nebo plast kde je možné podchytit vlastnosti při samotné výrobě. No a to je na dřevě úžasné, jeho určitá živost a neopakovatelnost, i když se jedná o stejný druh, která se pak projeví i u zvukového výsledku jakého-koli hudebního nástroje ze dřeva. . .  Avšak nahoře zde uvedená tabulka je do jisté míry určující a odráží mé dosavadní zkušenosti s použitím různých dřevin při výrobě didgeridoo.