Zajímavosti>> Výroba didgeridoo v praxi


Výroba didgeridoo v praxi


01.2015

Ahoj Honzo,

prvně Ti mockrát děkuju za Tvůj web, smekám klobouk před otevřeností s jakou se dělíš o své zkušenosti, know-how... chodím se sem dívat už 2, možná i 3roky... pomohlo mi to při tvorbě dvou didgeridoo, díky tomu na něj i hraju (sice jen občas, ale přeci) a taky mi to rozšířilo obzory. Prosím Tě o pár rad, jsou to možná drobnosti, ale nějak si nejsem jistý kudy dál. Předloni a loni jsem v zimě hledal vhodné kusy a nechal je na hůře sušit (loňská várka popraskala vcelku rychle - asi bylo málo zima a míza nebyla stažená a taky dost možná barva na čelech dřev nebyla tou nejlepší volbou). Z předloňské várky jsem loni (tzn. po roce) částečně opořízoval kůru a hle, habry, které dosud byli bez prasklin se rozjeli na několika místech(kontrola cca po měsíci)..nechal jsem je teda ležet a teď se v tom snažím zorientovat, jak na ně nebo jestli je nechat na výrobu něčeho jiného.. praskliny jsou takřka po celé délce - má to smysl opravovat? - píšeš o vybrušování přesných kusů a jejich naklížení. Nedovedu si to dost jasně představit, je tu na mě asi moc proměnných a nebo tuto metodu praktikuješ pouze u dřev které prasknou v jednom místě a je to jednodušší? Napadlo mě taky, že bych smíchal epoxid s dřevěným prachem a vytmelil je, ale to se asi podepíše na zvuku. Takže moje otázka je - jak na habr? mám možnost nezateplené půdy, půdy kde je stabilně nad nulou, ale málo se větrá, a venkovní přístřešek. Další je jak na praskliny, co má ještě smysl.. a poslední je třešenička na dortu:) - přitáhl jsem dnes z lesa  větev třešně - strom byl padlý, větev však většinou nad zemí, běl prohnilá - pořízem jsem se vše očistil na jádrové dřevo a vypadá to zdravě, klacek jsem trochu oplácal sněhem o hodil pod střechu - protože si nejsem jistý, jestli by to nevypraskalo,kdybych jej tak rychle zbavil té velké vlhkosti, ve které si ležel - to je moje otázka, jak dále sušit?
Díky, že jsi to přečetl až sem - jsou to pro Tebe nejspíš laické trable, ale tak nějak hledám vedení:)

Přeju Ti radostné prožívání každé chvíle a hodně zdarů na Tvé cestě.
Martin



Zdravím Tě Martine.

    Předně jsem rád, že ti můj web pomáhá při výrobě vlastních didgeridoo, i to je účel mé práce. Co se týče sušení, tedy místa které uvádíš, není půda (hůra) domu tím nejlepším místem. Dochází zde k velmi rychlým teplotním výkyvům a při dlouhotrvajících vedrech tam mohou teploty dosahovat hodně přes 40°C. To je vražedné i pro velmi měkké dřeviny, které z povahy vlastní struktury nepraskají téměř vůbec i když stojí venku jen pod přístřeškem. Platí, že zděný prostor, popř. se silnějšími stěnami, chráněn dalším patrem nebo půdou a přirozeným, ne příliš otevřeným větráním, je ideál. Ale ani tady samzřejmě není zaručeno, že kmeny budou po vyschnutí bezvadné... je tam více podružných faktorů jako např. kolik % vlhkosti se ve dřevě právě nachází, okolní teplota (zejména v první polovině sušení) aj. ale to teď není úplně podstatné. Je bzesporu jasné, že sušit dřevo v kulatině je díky neustálému, od středu kmene působícímu pnutí, asi nejtěžší způsob sušení dřeva vůbec a i při nastavení ideálních podmínek jsou menší trhliny téměř pravidlem. Pro Tebe by možná byla schůdná nějaká garáž, nebo tak něco... ale lépe najít opravdu nějakou budovu, nebo suchý sklep. Výrobci, co mohou, využívají uskladnění v seně které dobře reguluje výkyvy jak teploty, tak vlhkosti. No a pak třeba, jak to mám ve svém článku o sušení, se dají kmeny a větve i v průběhu schnutí přenášet plynule na tepleší místa a vše tak přirozeně urychlit a dosáhnout o něco lepšího % vlhkosti po vysušení. Zatření čel kmenů je důležité, ale samo o sobě jen s malým významem na případné praskliny v suchém materiálu. Platí, že čím silnější nátěr, tím lépe.
    Materiál na klín, kterým lze prasklinu vyspravit, získám z ořezu kmene při výrobě. Prasklinu vybrousím do rovna a její tvar přenesu na připravený materiál. Dobrušuju postupně na co nejpřesnější tvar praskliny. Po té nanesu lepidlo, lze užít epoxidovou pryskyřici, dobře vyplňuje a nahrazuje případně chybějící materiál, nebo voděodolný polyuretan, který se dřevem velmi dobře "sroste" a jde celkem hluboko do masa dřeviny. Připravený materiál - klínek (prasklina má z 95% tvar klínu) mám vybroušený tak, aby nezapadl do praskliny volně, ale mohl jsem ho pevně zaklepnout na místo kladívkem. No a protože vše provádím na nevydlabaném kmeni, klínek se zaklepnutím v prasklině krásně rozepne a pomocí lepidla zaklíží. To je jeden způsob. Další spočívá  v tom, že kmen opracuji do budoucí podoby didgeridoo a to již s ohledem na dutinu, vydlabu ho a slepím. Prasklinu však nechám bez lepidla a lepím až po slepení řezaného spoje. V případě, že stěny praskliny i po vydlabání dutiny nedoléhají, není možné ani přiměřeným tlakem je donutit k přilnutí, "přinutím" je k tomu pozvolným dotahováním, během pár dní, truhlářskými ztužidly. Pak naposled, když již prsklina prakticky zmizí a stěny dolehnou, prasklinu slepím. Důležité je do praskliny vtlačit lepidlo jak z vrchu tak zevnitř, pokud je to možné, aby došlo k bezvadnému slepení trhliny. Výhodou takového lepeného spoje je, že strany k sobě, díky roztrhnutí, velmi dobře lícují a spoj je díky tomu velmi pevný. Záleží jak moc je prasklina problematická a podle toho volím jeden nebo druhý způsob. Na fotce je vidět např prasklina, kterou ponechám a dutinu budoucího didgeridoo vydlabu. Po slepení ji budu pak postupně stahovat (jak uvádím nahoře) tak dlouho, až prasklina prakticky zmizí a pak ji slepím.   Výrazně vězší praskliny než jsou na fotce bych ale pravděpodobně řešil raději vyspravením (vsazením a zaklížením klínu do praskliny) před vybráním dutiny, záleží na konkrétní situaci a komplikovanosti v místech prasknutí (suky, vrůsty kůry atp.) Takže vyspravení té praskliny, kterou máš po celé délce kmenu, je možné... záleží na tom, jak moc je materiál zajímavý pro výrobu kvalitního didgeridoo, aby prostě vynaložená práce na vyspravení případného prasknutí se ti odměnila krásným a čistým zvukem. Z hlediska materiálu (habr) má k zvukově zajímavému nástroji ten tvůj materiál velmi dobře nakročeno...
    To částečné obírání kůry ze sušeného materiálu praktikuji většinou u měkkčích dřevin, které nemají takové destruktivní tendence, u tvrdšího dřeva (jasan, habr, akát, dub, buk) nechávám kůru po dobu dvou let a pak zpracovávám. Ne každý rok jsou stejné teplotní podmínky a tak mohu a také přistupuju k sušení individuálně a mnohdy opracuji částečně kůru i z tvrdších dřev. Ale většinou platí, že habru, jasanu a akátu se dva, až dva a půl roku nedotknu a nechám v klidu schnout... Do ruky mi ale hraje fakt, že mám k dispozici prostor s velmi silnými stěnami a teplota i proudění vzduchu zde extrémně nekolísá a tak případné trhliny na vysušené mase jsou v normě. I když odhadnu které dřevo je už vhodné k výrobě (vysušené) a které ne, používám pro jistotu, zejména u tvrdých dřev, digitální vlhkoměr (ideální obsah obj. vlhkosti po vysušení je cca 12%). Pro habr bych se v Tvém případě vážně snažil na min. první 3/4 rok najít nějaký slušný nevytápěný sklep a pak třeba přístřešek na dosušení...
    Tmelení praskliny se na zvuku slyšitelně nepodepíše pokud prasklina nepřesahuje cca 10 - 20% průměru kmene. Nicméně pevnostně nejde o nejlepší variantu a i výsledná estetika není nejlepší, ale jde to. Určitě bych pro tmelení použil epoxidovou pryskyřici s pilinama, nebo eprosinový dvousložkový tmel s charakterem - vlákno. Jsou tedy případy, kdy díky celkové křehkosti dřeviny a přetrvávajícího pnutí v hotovém didgeridoo i po vysušení, tmelení použiji. A to z důvodu případného prasknutí na jiném místě díky síle truhlářských stužidel používaných při lepení (jeden takový případ zde).
    Pokud jde o tu přirozeně odumřelou větev třešně, platí naprosto co píšu zde. Takže pokud je jádro zdravé, jak říkáš, zjevně se hniloba nedotkla zásadně pevnostní struktury dřeviny a nástroj se z ní udělat dá. Na koncertní zvuk bych to ale neviděl, třešeň sama o sobě není příliš tvrdá a tak zvukové podání nebude tak dobré a čitelné jako třeba u habru. Ten sníh z té třešně sundej, zbytečně necháš dřevo sát vodu a při vysychání, pokud k tomu bude mít materiál dispozice, stejně praskne. Spíše ho zakrej nějakou plachtou s částečným přístupem proudícího vzduchu. Nicméně s největší pravděpododbností nejde u té třešně o plné množství vázané vody v buněčném prostoru a ve stěnách buněk dřeva jako při kácení, ale jde o vlhkost přijmutou zvenčí (třeba tvůj sníh:-)). Tím je daná větší šance, že dřevo tak snadno nepraskne, protože přijmutá voda - vlhkost zvenčí (děšť, sníh) při svém ubývání nezpůsobuje, podle mých zkušeností, zásadní destrukční vady, jako třeba vázaná voda při růstu dřeviny. Jednoduše jde o to, vytvořit, nebo zajistit, co nejplynulejší ubývání jaké-koli vlhkosti ve dřevě. Píšeš, že máš výběr mezi málo větranou půdou a venkovním přístřeškem. Volil bych přístřešek a pod ním bych se snažil zejména zamezit přístupu přímého slunce a použil plachtu pro určitou regulaci ubývání vlhkosti. Jak jsem se zmínil, s tou plachtou můžeš samozřejmě experimentovat i na půdě.
 
    Měj se hezky Honza Vlach.

 





Diskuze

Jméno:
Zpráva:
Antispam:
Aktuální rok:

© by Didgeridoo-art.cz | programming by ProgDan Soft | contact@progdansoft.com