Technika hry na didgeridoo
Tvorba základního tónu
Hlavním motivem ke hře na didgeridoo je jeho typický zvuk a celá škála alikvótních zvuků a vibrací, tvořených zejména chvěním rtů v náustku (ústí) nástroje, a nepřetržitý zvukový tok (bez pauzy k nadechnutí), docílený technikou zvanou cirkulační dýchání.
Tímto se budeme snažit docílit pokud možno co nejčistšího, ostrého zvuku (zvuková ukázka) a dosáhneme také, s tím nerozlučně související, nezbytné vzduchové úspory nutné pro zvládnutí plynulého cirkulačního dýchání viz. niže. Ve zvukové ukázce si zejména všimněme přechodu z tupého, nevýrazného tónu do jeho správné polohy: ono zvýraznění a jasné vyostření základního tónu je cílem výše popsaného tréninku a jen z takovéhoto čistého zvuku se lze po té dobře cirkulačně nadechnout. Totiž mezi čistým a ostrým tónem, jak bylo naznačeno nahoře, je přímá úměra. Co je dobré si osvojit, je směr nebo poloha ústí nástroje vůči rtům hráče. Obecně vzato lze hrát tzv. přímo nebo rovně a nebo je náustek posazen vůči rtům mírně napravo či nalevo. Já sám jsem během let slyšel pár důvodů jak pro ten či onen způsob hraní, ale po osobních zkušenostech tomuto však nepřikládám větší váhu. Pravdou je, že dost hráčů volí hru stranou tu pro lepší nátisk, tam pro lepší modulaci hlasové techniky... Osobně hraji přímo a nezaregistroval jsem doposud styl hraní nebo konkrétní techniku kterou by hra přímo neumožňovala. Je samozřejmě možné že hra stranou nebo napřímo někomu vyhovuje a někomu ne, ale zejména pro začátečníky bych doporučil zvolit takovou polohu při které zahrají čistý základní tón a cirkulačně se nadechnou.
Cirkulační dech
Existují různé pomůcky jak cirkulační dech dobře pochopit, zmíním se pouze o jedné. Do nádoby s vodou vložíme brčko, nebo lépe trubičku o něco většího průměru (pro lepší pochopení principu), než běžné brčko má, a tvoříme vyfukováním bubliny. V okamžiku, kdy v plicích máme již jen cca 1/3 vzduchu, vyboulíme, natlakujeme vzduchem obě tváře, stlačíme je (vzduch proudí pouze z tváří - nevydechujeme z plic!) a nadechneme se krátce nosem a po takovémto přídechu přejdeme opět na klasické vydechování z plic. Nepřetržité bubliny ve vodě jsou jen jakási vizuální kontrola, důkaz správné funkčnosti a tedy pochopení cirkulačního dechu. Avšak odpor, který běžné brčko klade, a s tím i spojená spotřeba vzduchu, ani zdaleka nepřibližuje tento princip v reálu u didgeridoo - jde zde pouze o jeho přiblížení. Toto je i jeden z důvodů, proč se již o cirkulačním dechu a jeho možnostech pochopení a ovládnutí nebudu dál rozepisovat. Zkušenost ukazuje, že sebelepší popis má svůj, relativně omezený dosah a pokud z textu člověk nevyrozumí, o co přesně běží, je snad lépe někde absolvovat výukový seminář, nebo se minimálně doptat. Z mého pohledu je toto vůbec nejlepší možnost, neboť člověk jasně vidí na živo, jak to funguje - práce tváří, přesouvání vzduchu, přechody z plic na tváře a zpět atd. - a ušetří si tak mnohdy mnoho marné námahy:-) Ale samozřejmě to neznamená, že to člověk nemůže zvládnout sám a znám také mnoho takových případů.
Cirkulační dech v základních bodech:
- Nádech nosem (vzduch jde do plic).
- Výdech z plic ústy do nástroje, rty tvoří vibraci.
- Zbytek vzduchu v plicích přemístit do úst v momentě, kdy cítím, že se plíce brzy vyprázdní.
- Vzduch v ústech vytláčím pomocí lícních svalů do nástroje a spolu s fází 1. naplňuji plíce.
- Konečná fáze - vytlačení zbytkového vzduchu z úst a plynulé navázání výdechu z plic.
Další technické prvky hry:
- uvoněné rty, aby mohly tvořit při výdechu vibraci
- uvolněné tváře pro nafukování a ztlačování
- mezera mezi zuby na šíři prstu
Výše popisovaná a rozkreslená technika je orientační a má za úkol vytvořit určitý nástin principu cirkulačního dechu při hře. Ve skutečnosti se jedná o velmi plynulou a přirozenou záležitost, která nemá nic společného s nějakým velkým sebepřekonáváním nebo učením. Jedná se o jakousi vlnu, mezi vydechováním z plic a přechodu na proud vzduchu vytvořeným stlačením tváří a nazpět. A tak stále dokola. Nejsložitější je, alespoň ve většině případech, "přesvědčit mozek", že to jde. Ale zatím neznám a nikoho jsem na semináři neměl, kdo by se to při troše snahy nenaučil. Mám známého saxsofonistu a říkal mi, že stejnou techniku hry znají i oni. Takže se nejedná až tak o nic úplně cizorodého.
Bylo nebylo:) přihlásil se mi jeden pán s tím, že by chtěl pro svého čtrnáctiletého syna pořídit nějaké didgeridoo pro začátačníka. Že by přijel rovnou s ním, ať si vybere sám a jestli bych mu neukázal, jak se na to hraje, popř. princip cirkulačního dechu. Nutno předeslat, že onen klučina na to ještě nikdy nehrál a ani na nějaké plastové náhražky to nezkoušel. Jen se mu líbil zvuk a chtěl se naučit hrát. Upřímně, říkal jsem si, že to bude asi fuška to vysvětlit tak mladému člověku a ještě v tak krátké době, co na to budu mít. No nic, přijeli a vzali sebou ještě kamaráda ve stejné věkové kategorii se stejnými požadavky Každý z nich si vybral, po předvedení různých didgeridoo, vlastní nástroj a začli jsme s výukou. Vysvětlil sem úlohu uvolněných rtů, dobrého nátisku atd. a ukázal, jak by to mělo znít. Čekal jsem nějaké, min. 15 minutové trápení než dojde k nějakému jakž takž výsledku. Omyl! Snad na podruhé nebo na potřetí, oba dva, chytili základní tón a to relativně čistý. Přešel jsem tedy na vysvětlení cirk. dechu a po té jim chvíli ukazoval, jak to funguje při plynulé hře. Opravdu neuvěřitelné, onen klučina mne chvíli pozoroval a pak řekl: Je to asi takhle? a po pár pokusech začal docela obstojně cirkulačně dýchat! Celé to netrvalo ani 4 minuty. Tomu opravdu říkám rychlokurz :) Faktem je, že se mi to stalo poprvé za ta léta, co sem někoho hru na didgeridoo učil. Ale je to přesto důkaz, že není nic nemožné a inspirace pro ty, kdo chtějí hrát.
Dobrý dech a pevné nervy přeje Honza
Spolu se souvisejícími články (dole) tvoří nahoře uvedené stručnou a ucelenou školu hry na didgeridoo. Je vhodná pro ty, kteří z textu a pár ukázek dokáží extrahovat podstatné a použít a nemusí absolvovat semináře hry - takto byla i zamýšlena. Jejím procvičováním a postupným ovládáním se lze z úplných začátečnických stupňů propracovat až k velmi pokročilému zvládnutí hry na tento nástroj.